Historie rodea od prvopočátků až po vznik moderního západního rodea...

Santa Fe v Novém Mexiku si nárokuje první rodeo založené na základě dopisu z roku 1847, napsaného kapitánem Maynem Reidem ze Santa Fe kamarádovi do Irska: „V tuto roční dobu dobytkáři mají takzvané shromažďování, kdy značkují telata a vybírají vykrmené kusy, které jsou odvedeny na trh stovky mil daleko. Toto shromažďování je pro kovboje skvělým časem. Soutěží mezi sebou v lasování a házení, mají zde koňské dostihy a whiskey a vína. Za jasných nocí se v ulicích tančí.“ Z jiných zdrojů lze zase vyčíst, že první organizované rodeo se pořádalo v Cheyenne ve Wyomingu v roce 1872 po Americké občanské válce. Prescott v Arizoně zase tvrdí, že jim bylo poctou pořádat první profesionální rodeo, když vybírali startovné a rozdávali trofeje v roce 1888......

Ženy a dívky v rodeovém světě.....více zde

Rodeo vyzdvihuje svůj obraz hrdiny Západu a vznik ryze americké záležitosti. Ve skutečnosti má své základy v praktikách španělských rančerů a jejich mexických rančovních pomocníků (vaqueros), jakési směsi hlídání dobytka a býčích zápasů, které se datují zpět až k dobyvatelům Ameriky do 16.století. Rodeo původně nebylo sportovní událostí, ale součástí dobytkářského života v oblastech se španělským vlivem. Pracovní rodeo se udrželo v některých částech amerického jihozápadu i po americko-mexické válce. Ve skutečnosti se rodeo stalo natolik důležité, že v Kalifornii získalo dokonce právní status:

Zákon pro regulaci rodeí (3.dubna 1851)

„Každý majitel dobytčí farmy je povinen jednou ročně uspořádat jedno rodeo uvnitř hranic svého ranče, a to v době od prvního dubna do třicátého prvního července v okresech San Luise Obispo, Santa Barbara a San Diego; v ostatních okresech od prvního dne března do třicátého prvního dne srpna…za účelem setkání zainteresovaných osob a roztřídění jejich dobytka, který jim patří.“

Autentický popis jednoho z těchto obchodních rodeí pořádaných v roce 1858 ve starém okrese Los Angeles od Harrise Newmarka:

„Třetí týden v únoru jsem se stal svědkem jednoho z nejzajímavějších setkání v rancheros stylu, který jsem kdy zažil. Bylo to typické rodeo trvající dva nebo tři dny, pořádané za účelem roztřídění a seskupení dobytka a koní, konající se na pozemcích Williama Workmana na ranči La Peunte. Přesněji řečeno, rodeo netrvalo déle než dva dny, protože dobytek, který měl být roztříděn a označen, musel být odstaven od obvyklého krmení, takže práce musela být odvedena rychle. Pod vedením Soudce plání – při této příležitosti nažehlený kavalír Don Felipe Lugo – byl dobytek prohlédnut, rozdělen a označkován nebo přeznačkován horkým železem (většinou písmenem nebo zvláštním monogramem), které muselo být řádně zaregistrováno u soudu a chráněno certifikátem v okresních záznamech. Nikdy jsem neviděl vybranějšího horsemanshipu než právě na této akci u těch, jejichž úkolem bylo vybrat dobytče, chytit do lasa jeho hlavu nebo nohu. A přestože většinou neminuli, jejich nadšení bylo vždy obrovské, když některý vaquero položil svou oběť. Mezi hosty byla většina známých a bohatých rančerů se svými sloužícími, kteří se jako společnost těšili z proslavené pohostinnosti Workmanů. Kromě práce s tříděním tak obrovského množství smíšeného dobytka v co nejkratším čase tuto akci činila také výjimečnou obdivuhodná, až ohromující schopnost jezdců kontrolovat svá zvířata; lasování nebyla jejich jediná silná stránka. Vaquero za starých časů byl chytrý horseman okolo koní, především těch bronco (často chybně psané jako broncho) někdy mustangů, někdy indiánských koní. Ze stáda, kde ani jeden kus nikdy nebyl osedlán, vaquero zalasoval jednoho, nandal mu ohlávku a oslepil ho pruhem látky širokým nějakých 10 až 15 centimetrů přes oči a připevněným k ohlávce. Pak na bronco rychle naskočil a strhnul tento pruh látky. Kůň, který nikdy nezažil omezení a neučil se disciplíně, vyhazoval a kopal přes čtvrt míle, se pak zastavil jen proto, že byl vyčerpaný. Pouze s občasným případem zranění se tak vaquero podařilo téměř bez výjimky mustanga obsednout během tří až čtyř dnů. Tento malý mexický koník, možná ne tak elegantní jako jeho americký bratr, byl známý svou vytrvalostí a pokud to bylo potřeba, mohl cválat od rána do večera bez známek vážnějšího vyčerpání.Když mluvíme o zručnosti, mohl bych ještě dodat, že původní kalifornští vaqueros své dovednosti pěkně předváděli i ve městě. Útěky, částečně z důvodu nedostatku uvazovacích míst stejně tak jako z nedbalosti, byly na denním pořádku a dovedný horseman, který se vyskytoval poblíž, vyděšeného koně předstihnul a zalasoval ještě předtím než se mohl někde vážně poranit.“

Jednou z aktivit, které byly dovezeny Španěly a byly začleněny jako součást sportovního rodea, je Bull riding. Další byl Bull wrestling, který se skládal ze skolení dobytčete k zemi tím, že ho jezdec dojel, chytnul za ocas a přetočil ho k zemi. Bull wrestling byl součástí starověké tradice v celém starověkém Středomoří včetně Španělska. Staří Kréťané praktikovali skok přes býka, jízdu na býku a složení býka. Bull wrestling mohl být jedním z olympijských sportů starověkého Řecka. Soutěže se šířily místokrálovstvím Nové Španělsko a v 19.století se na ně dalo narazit na trzích, závodištích, fiestách a slavnostech v jihozápadních oblastech, které dnes zahrnují i Spojené státy. Nicméně tyto soutěže, stejně jako lasování, ježdění a závodění, nikdy nepřitahovali přívržence z řad anglosaských kovbojů nebo diváků. Jsou ale jedněmi z nejoblíbenějších součástí charready, typu rodea, které vzniklo v mexickém státě Jalisco.

Disciplína Steer wrestling (Bull wrestling) by se možná vůbec nestala součástí amerického rodea, nebýt jednoho černého kovboje z Texasu, který se jmenoval Bill Pickett a který si vytvořil svůj vlastní styl pokládání dobytka. Skočil ze svého koně na záda býčka, kousnul ho do horního pysku a srazil ho k zemi chytnutím za rohy. Předváděl tento styl v představeních na místních trzích a rodeích ve středním Texasu, kde ho objevil agent, který ho přihlásil na výstavu Cheyenne Frontier Days v roce 1904. To Billovi vyneslo kontrakt se slavným Rančem 101 v Oklahomě a poté cestoval s Wild West show, s kterou strávil řadu let představeními ve Státech a v zahraničí.Pickett přilákal mnoho napodobovatelů, kteří se objevovali na rodeích a Wild West představeních, a brzy jich bylo tolik, že stálo zato uspořádat pro ně soutěž. První ženský bulldogger se objevil v roce 1913, když tento výkon předváděla velká šampionka v trikové a bronco jízdě Tillie Baldwin.

Ženská soutěž v bulldoggingu se nicméně nikdy neprosadila. Kovbojové ovšem tento sport přijali s nadšením – i když bez kousání do horního pysku – a když byly ustanoveny pravidla steer wrestlingu, stal se jednou ze standardních disciplín. Dvě síně slávy uznávají Billa Picketta jako jediného vynálezce bulldoggingu. Je to jediná disciplína, jejíž vznik je připisován jednotlivci.

Rodeo jako takové vzniklo po Texaské revoluci a americko-mexické válce, když se anglosaští kovbojové naučili dovednosti, slovníku a převzali vybavení a sport jako takový od vaqueros. Soutěže ranče proti ranči se postupně rozrůstaly; disciplíny bull riding, bronco riding a roping se začaly objevovat na závodních dráhách, trzích a slavnostech všeho druhu. William F. Cody (Buffalo Bill) založil první hlavní rodeo akci Wild West show v North Platee v Nebrasce v roce 1882. Na základě tohoto úspěšného konceptu Cody začal jezdit se svou Wild West show a ostatní organizátory nechal pořádat to, co se dnes stalo profesionálním rodeem. Rodea a Wild West show koexistovaly dlouho pospolu a zaměstnávaly ty samé hvězdy, které vydělávaly na přetrvávajícím kouzlu mytického Západu. Ženy se k Wild West show a k soutěžím připojily v 90.letech 19.století a jejich účast se rozšiřovala s tím, jak se obě akce rozšiřovaly geograficky. Ochránci práv zvířat se na rodeo začali zaměřovat již od jeho začátků a od té doby své aktivity prosazují s větším či menším úspěchem.

Slovo rodeo bylo pro sport amerických kovbojů používáno jen zřídka až do 20.let 20.století (profesionálové tento termín oficiálně přijali až v roce 1945). Podobně se až do roku 1929 neobjevovaly žádné snahy soutěže standardizovat. Od 80.let 19.století do 20.let 20.století byly soutěže nejčastěji označovány jako hraniční dny (frontier days) nebo masové akce (stampede) či soutěže kovbojů. Cheyenne Frontier Days, které začaly v roce 1897, zůstaly nejdůležitější výroční oslavou celé komunity dodnes. Všichni cowboys a cowgirls, kteří se Cheyenne zúčastnili, byli až do roku 1922 považováni za světové šampiony. Do roku 1912 pořádání této akce spadalo pod místní občanské výbory, které vybíraly disciplíny, vytvářely pravidla, vybíraly rozhodčí, zařizovaly zázemí a dobytek a staraly se o všechno kolem této slavnosti. Řada těchto prvních soutěží nesla více společných znaků s Wild West show Buffalo Billa než se současným rodeem. Zatímco dnešní rodea pořádaná pod hlavičkou asociace PRCA musí obsahovat pět disciplín (calf roping, bareback a saddle bronc riding, bull riding a steer wrestling, je možné přidat steer roping a team roping), rodea před 1. světovou válkou se skládaly pouze ze dvou z těchto disciplín. Celodenní program rodea obsahoval různorodé aktivity zahrnující závody Pony Express, závod v nočních košilích a opilecké jízdy. Jeden se dokonce vyznačoval fotbalem. Téměř všechny soutěže byly prezentovány jako mistrovství světa, což způsobovalo nedorozumění, která přetrvávají dodnes. Kovbojové a kovbojky často neznaly složení disciplín až do příjezdu na místo pořádání a neznaly pravidla soutěže, dokud nezaplatili startovné.

Před 2. světovou válkou se nejoblíbenějšími disciplínami stalo trikové a efektní lasování a ježdění spolu s dostihy. Soutěžící v trikovém lasování museli svými lasy vytvářet tvary a figury předtím, než je hodili, aby chytli člověka/dobytče nebo více osob či telat. Tyto dovednosti předváděli jak ze země, tak z koně. Efektní lasování byla disciplína, která se nejvíce přibližovala původním vaqueros, kteří ji vynalezli. V trikovém a efektním ježdění atleti na koni v plné rychlosti okolo arény předváděli gymnastické výkony.

Nejpopulárnější dostihy zahrnovaly římské dostihy ve stoje, kdy každý jezdec jednou nohou stál na hřbetě jednoho koně, a štafety, kdy si jezdec po každém kole vyměňoval koně. Oba dostihy byly extrémně nebezpečné, někdy i smrtelné. Dalším rozdílem mezi těmito pestrými soutěžemi a jejich dnešním protějškem bylo, že v nich neexistovala žádná vypouštěcí zařízení a žádné časové limity. Velkému dobytku byly přikryty oči a byl dopraven doprostřed arény, kde jezdci nasedali. Pak byla zvířata volně vypuštěna. Ve velkých arénách, které často zahrnovaly i celou dostihovou dráhu, jízdy často trvaly i déle než 10 minut a někdy se i stávalo, že soutěžící zmizel divákům z dohledu.

V těch dobách ženy jezdily bronco, býky a lasovaly dobytek. Také se účastnily celé řady dostihů, stejně tak jako v trikovém a efektním lasování a ježdění. Ve všech těchto disciplínách často nastupovaly proti mužům a vítězily! Stejně tak se v hojném počtu účastnili Hispánci, Afroameričani a původní obyvatelé Ameriky. Někteří pořadatelé zvali původní americké obyvatele, aby si v místě konání postavili tábor, předváděli divákům své tance a jiné aktivity a účastnili se soutěží pořádaných pouze pro ně. Některá rodea tyto skupiny diskriminovaly, ale většina byla ale otevřená všem, kdo měl na zaplacení vstupního poplatku.

Tohle všechno se začalo měnit s příchodem roku 1912, když si skupina obchodníků z Calgary najala amerického lasaře Guy Weadicka, aby zorganizoval a zviditelnil první Stampede. Weadick vybral disciplíny, vytvořil pravidla a vstupní požadavky, vybral rozhodčí a pozval známé cowboys a cowgirls, aby se zúčastnili. Doufal, že přiláká ty nejlepší kanadské ruce, aby soutěžily proti těm ze Států a Mexika, přestože účast Mexičanů byla přísně omezena kvůli občanským nepokojům v jejich zemi. Nicméně Stampede byl velký úspěch a Weadick pokračoval pořádáním akce Winnipeg Stampede v roce 1913 a s mnohem méně úspěšnou akcí New York Stampede v roce 1916. Přestože Weadickova poslední organizační práce na Calgary Stampede v roce 1919 byla jen malým úspěchem, zavedl novou éru, kdy rodeu začali dominovat mocní organizátoři proti místním výborům a přilákal pozornost široké veřejnosti. Rodeo se ve 20. a 30. letech 20. století těšilo obrovské popularitě v New Yorku, Chicagu, Bostonu a Philadelphii, stejně tak jako v Londýně, Evropě, na Kubě, v Jižní Americe a na Dálném Východě. Dnes už taková místa nejsou životaschopná. Přes četné návštěvy rode show v zahraničí před 2.světovou válkou, opravdu významné je rodeo pouze v Severní Americe. I když se pořádá v Austrálii a na Novém Zélandu, ti nejlepší na těchto rodeích přicházejí z Ameriky, aby zde hledali své štěstí. Některé země Latinské Ameriky mají soutěže nazývané rodeo, ty ale nemají nic z akcí pořádaných v Severní Americe.

Rodeo po 1.světové válce

1.světová válka se stala téměř smrtelnou i pro rodeo. Ale tři muži a dvě organizace ho přivedli zpět k životu a ještě zvýšili jeho významnost, přestože se tak nestalo na Západě, kde se rodeo zrodilo, ale ve velkých městech Východu. Tex Austin vytvořil Madison Square Garden Rodeo v roce 1922.

Okamžitě se stalo přední událostí. Zastínilo tak Cheyenne Frontier Days a jeho vítězové byli pak považováni za neoficiální mistry světa. V roce 1924 Austin uspořádal London Rodeo na Wembleyském stadionu, které se stalo všeobecně uznávané jako nejúspěšnější mezinárodní soutěží v historii rodea. Nicméně přes značné úspěchy Austin ztratil nad soutěží Madison Square Garden kontrolu a jeho vliv klesal. Texasan plukovník William T. Johnson převzal gardenské rodeo. Brzy začal rodea pořádat v dalších krytých arénách, což navždy změnilo tvář celého sportu. V zastřešených arénách již nebylo místo na dostihy a omezení časem snížilo počet soutěží, které mohly proběhnout. Rodea již netrvala celé dny tak, jak tomu bylo pod západním nebem. Nicméně Johnson byl přední postavou v modernizaci a profesionalizaci tohoto sportu. Podařilo se mu také zajistit, že velká rodea vzkvétala i během Velké hospodářské krize.

Před první světovou válkou se kovbojové a kovbojky jen výhrami na rodeích nemohli uživit. Většina z nich také účinkovala v představeních Wild West show a na rodeích. Top jména se pak mohla mimo sezónu objevit v estrádách. Ostatní si museli vzít jakoukoli práci, kterou se jim podařilo sehnat. S příchodem velkých organizátorů a rozšířením rodea do východních částí země se rodeo pro nejlepší soutěžící stalo lukrativní kariérou, přestože Wild West show zmizely. I během nejhoršího období Krize rodeová publikace „Hoofs and Horns“ odhadovala průměrný výdělek kovbojů na 2 až 3 tisíce dolarů. To je v příjmech řadilo například daleko před učitele a na stejnou úroveň nebo o něco vyšší než zubaři. A ty největší hvězdy vydělávaly mnohem více.

Od roku 1934 každé rodeo, které Johnson pořádal, trhalo rekordy v počtu návštěvnosti. Typické Johnsonovo rodeo se skládalo z 16 disciplín, z nichž 6 bylo soutěžních: bareback a saddle bronc a steer riding, steer wrestling a calf roping pro muže a bronc riding pro ženy. Steer riding je dnes bull ridingem, ale ostatní disciplíny Johnsonových soutěží pro kovboje jsou stejné jako dnešní soutěže ježděné pod hlavičkou PRCA. Na druhou stranu zábavné prvky jako basketball na koních a koňské kvadrily dnes už většinou vymizely.

V roce 1929 se staly dvě události, které rodeo rozdělily geografickým středem: superstar cowgirl Bonnie McCaroll zemřela během nehody při bronc ridingu v Pendeltonu v Oregonu. Její smrt přiměla mnoho rodeí vynechat soutěže pro ženy. V ten samý rok západní organizátoři rodeí založili Rodeo Association of America (RAA), aby do chaotického sportu vnesli řád. Z velké části kvůli smrti McCaroll byla RAA organizací čistě mužskou. Přes prosby, aby to nedělali, odmítli zařadit jakékoli disciplíny i pro ženy. RAA doufala, že se jí podaří ucelit pravidla a soutěže a vymýtit bezohledné organizátory, kteří ohrožovali integritu sportu. RAA stanovila termíny pro titul skutečného světového šampiona kovbojů, založeného na systému bodů získaných na základě peněžitých výher v rodeích pod hlavičkou RAA. Základní princip tohoto systému se používá dodnes, přesto sen o ustanovení pouze jednoho světového šampiona se nemělo podařit naplnit ještě po desetiletí.

Nebýt tragédie McCaroll, zbytek rodeové historie mohl být velmi odlišný. Není pravděpodobné, že by zde byla nějaká potřeba pro založení WPRA a barrel racing by pravděpodobně neexistoval. Východní organizátoři se připojili k plukovníkovi Johnsonovi, který ignoroval RAA a pokračoval se zapojováním lukrativních ženských disciplín. Nicméně to mělo krátkého trvání. Kovbojové plukovníka nenáviděli, protože cítili, že nepřerozděluje peníze férově, a především kvůli němu samotnému, protože s nimi jednal s opovržením. V roce 1936 šli na Boston Garden Rodeo do stávky, kde požadovali přesun větší části ze vstupného do výher. Management rodea nakonec plukovníka donutil ustoupit a vítězoslavní kovbojové založili Cowboys Turtle Association (CTA), kterou dnes známe pod názvem Professional Rodeo Cowboys Association (PRCA). Poražený Johnson prodal celou společnost, odešel do důchodu a v rodeovém světě o něm už nikdo neslyšel ani ho nikdo neviděl. Stejně jako RAA nezařazovala CTA žádné soutěže pro ženy. První vedení asociace zahrnovalo některé z top kovbojů té doby: Hugh Bennett, Everett Bowman, Bob Crosby, Herman Linder a Pete Knight. CTA a RAA mají dlouhotrvající a pokračující vztah, ale kovbojové nakonec ve významu převážili.

Mezitím, v roce 1931, organizátoři Stamford Cowboy Reunion pozvali všechny místní ranče, a vyslaly mladou ženu starší 16 let, aby se účastnila soutěže navržené pro „přidání ženskosti do čistě mužského rodeového sportu“. Ženy byly hodnoceny podle toho, která měla nejlepšího koně, nejatraktivnější oblečení a podle jejich horsemanshipu během jejich jízdy kolem tří barelů v úloze v podobě trojlístku. Soutěž měla obrovský úspěch a byla dále hojně kopírována.

V roce 1939 Everett Colburn, náhrada za Johnsona v Madison Square Garden, pozval skupinu Texas Sponsor Girls, aby se účastnila jeho rodea ve formě propagačního kaskadérského představení. Druhá skupina se objevila na rodeo v roce 1940. Skládala se ze zpívajícího hollywoodského kovboje Gene Autryho a žen, které jezdily během jeho zpívání písně „Home on the Range“. Tato tradice pak přetrvávala desetiletí. Brzy potom Autry vytvořil rodeovou společnost a převzal nejen Madison Square Garden, ale také Boston Garden a většinu ostatních hlavních rodeových akcí mezi oběma pobřežími. Prvním jeho činem bylo přerušení soutěže v bronc ridingu pro cowgirls, která byla lákadlem Madison Square Garden rodea od jeho založení v roce 1922. A tak ženám nezůstalo nic kromě sponzorské ženské disciplíny pro pozvané, jízdy kolem sudů. Kvůli Gene Autrymu tak opravdové cowgirl soutěže z rodeí zmizely po celých Státech. Sponzorské soutěže byly základem vzniku barrel racingu, který je dnes prémiovou ženskou rodeovou disciplínou. Nicméně Autryho vliv byl mnohem širší a dlouhodobý. Jeho popularita byla taková, že organizátoři zjistili, že nejsou schopni přilákat dostatečné davy bez westernového zpěváka, který by uváděl jejich rodeo. Dodnes je rodeo jediným profesionálním sportem, kde atleti nejsou největším tahákem. Autrymu se také přičítá, že udržel sport naživu během druhé světové války díky jeho obchodní podnikavosti a silně patriotickým tématům, které prosakovala jeho produkcí.

Rodeo po 2.světové válce

Po válce se CTA a RAA spojily, aby vytvořily jednu asociaci – PRCA, která převzala úplnou kontrolu nad celým sportem. Muži jako Austin, Johnson a Autry už dále nemohli nárokovat kontrolu, kterou si doteď udržovali. Současně Madison Square Garden Rodeo ztratilo svůj lesk a PRCA založila NFR, aby tak po příští půl století určovala, kdo je skutečným světovým šampionem. Při utváření své asociace byli kovbojové desetiletí před ostatními profesionálními sporty. V roce 1953, v prvním roce, z kterého je taková informace dostupná, byla celková suma ve výhrách na PRCA rodeích necelých 2,5 milionu dolarů. O třicet let později tato suma vystoupila lehce přes 13 milionů dolarů! S rostoucí výší výher samozřejmě rostly i výdělky jednotlivců. V roce 1976 se Tom Ferguson, který soutěžil ve všech čtyřech časových disciplínách, stal prvním kovbojem, který přesáhl částku 100 000 dolarů ve výhrách za jeden rok. Jen o šest let později byla tato suma překonána v jedné jediné disciplíně. Bareback bronco jezdec Bruce Ford nashromáždil 101 351 dolarů před NFR. V roce 2006 všichni soutěžící startující na NFR jako vedoucí peněžní výherci ve své disciplíně vyhráli přinejmenším 100 000 dolarů, kromě team roperů, kteří měli lehce přes 90 000 dolarů každý. Když NFR v roce 1959 začalo, celková suma ve výhrách byla 50 000 dolarů. Dnes je toto číslo v desítkách milionů dolarů!

Jakkoli PRCA upřednostňovala bílé muže, ostatní skupiny, které se kdysi rodeí účastnily, téměř vymizely. Původní obyvatelé Ameriky dnes mají svou vlastní rodeovou organizaci a o aktivity PRCA se zajímají jen velmi málo. Záznamy nevykazují žádnou plánovitou diskriminaci ze strany PRCA, přestože žertem kolovalo, že v 50. a 60.letech vybrané rodeové výbory někdy diskriminovali Hispánce a Afroameričany. Nicméně je zde řada PRCA světových šampionů hispánského a afroamerického původu, začínaje Leem Camarillem, který vyhrál 5 titulů v team ropingu a získal vstup na NFR 15krát po sobě.

Ženy zjistily, že je to jen na nich, aby se dostaly zpět do hlavního proudu tohoto sportu. Po uspořádání úspěšného ženského rodea se řada z účastnic sešla, aby v roce 1948 založila organizaci dnes známou jako WPRA. Organizace si dala za úkol, aby ženám umožnila přístup na legální rodeové soutěže pod hlavičkou PRCA a do dobytčích a ropingových disciplín na rodeích pouze pro ženy. Přestože výhry v ženských rodeích nikdy nedosáhly takové výše, aby alespoň pokryly náklady, WPRA byla přesto velmi úspěšná v navrácení žen do soutěží PRCA. Barrel racing byl nejpopulárnější disciplínou WPRA a rychle se šířil celou zemí. V roce 1955 prezident PRCA Bill Linderman a prezidentka WPRA Jackie Worthington podepsali historický dokument, který zůstal v platnosti po půl století. Prosazoval včlenění WPRA disciplíny barrel race do PRCA rodeí a vyžadoval na PRCA rodeích disciplíny pro ženy, které se budou jezdit podle WPRA pravidel a nařízení. Následovala dlouhá kampaň, po které byla barrel race v roce 1968 zařazen jako oficiální disciplína NFR.

Přestože barrel race byl v NFR, ženské peněžní výhry byly stále pod úrovní těch mužských. Hnutí za rovnoprávnost pohlaví přimělo v roce 1980 WPRA poslat ultimátum 650ti výborům po celých Státech s požadavkem, aby do roku 1985 byla úroveň výher srovnána, nebo se WPRA nebude soutěží účastnit. Shoda na této věci byla téměř jednomyslná, kromě akce NFR. WPRA navíc získala firemní sponzory, aby navýšila peníze pro NFR pro disciplínu team roping, nejhůře placených účastníků, jejichž již tak nízká výhra se ještě dělila mezi oba členy týmu. Na NFR v roce 1997 kovbojové a kovbojky vedení team roperem Mattem Tylerem vyhrožovali stávkou, pokud nedostanou stejné peněžní výhry jako ostatní. Tato spolupráce vedla k úspěšným vyjednáváním. Od roku 1998 NFR vyplácelo stejné peníze všem účastníkům. Dodatečné financování získalo z prodeje speciálních VIP místenek.

V roce 1923 si Tex Austin najal na 10 dní New Yankee Stadion a zamýšlel nabídnout 50 000 dolarů na výhrách, dvojnásobek toho, co bylo nabízeno na předchozím rodeu Medison Square Garden rok předtím. Lístky na událost stály mezi 2 a 3 dolary. Tex Austin plánoval, že kovbojům vyplatí 10 centů na dolar. Z disciplín se měli pořádat bronco riding, bulldoging, calf roping, trikové a efektní ježdění, „steer“ riding, štafetový dostih a ženský bronco riding. Známí bronco koně Mystery, Nose Dive, P.J. Nutt a Peaceful Henry byli na soutěži i předchozí rok. Mezi jezdci byli i Mike Hastings, Mabel Strickland, Roy Quick, Ike Rude, Powder River Thompson, Bonnie McCarroll, Bonnie Gray a řada dalších.

V roce 1958 RCA založila komisi National Finals Rodeo za účelem vytvořit hlavní vyvrcholení sezony rodea stejně prestižní jako World Series pro baseball nebo Stanley Cup pro hokej. CBS vysílala takovou soutěž poprvé . Přestože rodeo tradičně televizi pokládalo spíše za přítěž než přínos (drželo lidi doma před televizory, místo aby přišli na rodeo), průmysl s vysíláním srdečně souhlasil. Rodeové školy, které měly své zkušební začátky ve 30.letech, na sebe přitáhly pozornost a začaly sílit během 50 let, první stálá škola byla otevřena v roce 1962.

V 70.letech rodeo zažilo nebývalý rozmach. Soutěžící, někdy označovaní za „nový druh“, rodeu přinášeli rostoucí pozornost médií. Tito soutěžící byli mladí, většinou z městského prostředí a rodeo si vybrali kvůli jeho odměnám. Fotožurnalisti a reportéři jej považovali za zdroj zajímavých příběhů o zákulisní rutině a životnímu stylu. „Nový druh“ byl daleko od tradičních mužů rodea, kteří celou noc vyhledávali flámy spíše než dobytčí portfolia, kreditní karty, nahrávací a televizní smlouvy a důchodové balíčky, které nový druh považoval za žádoucí. V roce 1985 měla jedna třetina členů PRCA středoškolské vzdělání a ze všech jezdců jedna polovina přiznala, že nikdy nepracovala na dobytčí farmě.

Utváření rodeové asociace

V roce 1929 vznikla Rodeo Association of America (RAA), aby sjednotila organizátory a manažery. Shromažďovala výsledky ze soutěží z více jak 50ti rodeí po celé Severní Americe, včetně Cheyenne ve Wyomingu, Pendeltonu v Oregonu, Calgary v Albertě a Salinas v Kalifornii. RAA schvalovala soutěže, vybírala rozhodčí a stanovovala peněžní výhry a bodový systém. Její rozhodčí určovali a zaznamenávali šampiony z každé soutěže. Tato nová organizace byla daleko od dokonalosti. Někdy peněžní ceny nebyly takové, jak bylo oznámeno, a někteří rozhodčí posuzovali nespravedlivě. RAA jmenovala první světové šampiony v roce 1929.

V roce 1930 pokazil déšť rodeo na Millerově ranči 101 v Ponca City v Oklahomě. Po tomto dešti vylezly želvy a někoho napadlo, že by mohli závodit na želvách místo koní. S obrovským počtem 10 000 startujících lidé sledovali, jak většina želv jen tak ležela a pouze pár se jich ploužilo dopředu. První místo získal majitel želvy Goober Dust a domů si odvezl 7 100 dolarů. Druhé místo si odvezlo 1 250 dolarů. Tyto želvy ovšem nebyly důvodem založení organizace Cowboy Turtle Association (CTA), která začala fungovat o řadu let později v roce 1936.

V roce 1934 světová série rodea dorazila do Medison Square Garden. Rodeo nabídlo 40 000 dolarů v cenách. Organizátor světové série plukovník William T. Johnson ztratil 40 000 dolarů o šest let dříve při organizaci Wild West show v Texasu a rozhodl se, že tyto peníze získá zpět. Pořádal 5 rodeí v roce a předpokládal výdělek kolem 1 000 000 dolarů, jen smlouva v New Yorku měla vynést 75 000 dolarů. Odhadoval, že prodělá 6 000 dolarů ročně na špatných půjčkách kovbojům. Johnson nebyl členem RAA, na jeho soutěžích bylo ale více peněz a vypadalo to, že kovbojové jeho soutěže mají raději. Během roku 1939 Johnson ale prodal všechna svá rodeová zvířata a na světové sérii se již neobjevil. Místo toho se vrátil zpět k chovu dobytka poté, co prodal celý svůj spekulativní business.

Roku 1936 Johnson odmítl během Boston Garde Rodea přidat peníze ze startovného do výher. Skupina rozzlobených kovbojů založila Cowboy Turtle Association (CTA). Byla to první asociace soutěžících. Sami sebe nazývali želvami proto, že se organizovali jen pomalu, ale případně uměli vystrčit hlavu. Ten samý rok Tex Austin, organizátor Wild West show, byl pokutován za to, že dovolil, aby se zvíře vyděsilo, když býček omylem narazil hlavou do brány arény.

V roce 1937 zemřel Pete Knight na vnitřní zranění poté, co spadnul z koně jménem Duster na rodeu v Haywardu v Kalifornii. V době jeho smrti nasbíral více titulů šampiona a peněžních výher než kterýkoli jiný bronco jezdec na světě.

Walter Cravens, jezdec na býcích, byl shozen a pošlapán během rodea světové série v New Yorku a o den později zemřel kvůli poraněné plíci. V roce 1939 na rodea chodilo dvakrát tolik diváků co na závody aut a baseball.

V roce 1940 vznikla v Kalifornii organizace Cowboys Amateur Association (CAA). Jejím účelem bylo umožnit startovat a získávat zkušenosti i amatérům předtím, než přestoupí do Rodeo Cowboys Association (RCA). Členové museli do RCA přestoupit ve chvíli, kdy dosáhli ve výhrách částky 500 dolarů. CAA také podporovala účast žen v disciplínách barrel race a cutting.

V roce 1945 CTA změnila své jméno na Professional Rodeo Cowboys Association (PRCA). V roce 1947 filmová hvězda Gene Autry podepsal smlouvu na vystoupení na Medison Square Garden Rodeo. Dostal plat 1 500 dolarů za jeden den vystoupení, vystupoval 33 dní v kuse.

V roce 1948 začala fungovat organizace Girl’s Rodeo Association pod vedením skupiny texaských rančerek. Dnes má tato organizace dvě sesterské asociace – Professional Women’s Rodeo Ass. (PWRA) a Women’s Professional Rodeo Ass. (WPRA).

V roce 1949 byla založena National Intercollegiate Rodeo Ass. a extrémně rychle se rozrostla. První College National Final Rodeo (CNFR) bylo upořádáno ten samý rok v San Francisku v Kalifornii. V roce 1951 se účastnilo již 41 škol. V roce 1955 se odhadovalo, že po celých Státech probíhalo kolem 600 rodeí. Byla zorganizována volba Miss Rodeo America, prvně International Rodeo Managementem v Casperu ve Wyomingu.

První National Finals Rodeo (NFR) se pořádalo v Dallasu v Texasu v roce 1959. Bylo pozváno nejlepších 15 výherců z každé disciplíny a jejich výhra na NFR byla připočtena k celkovým výhrám v celém cyklu rodeí, a tak byl určen mistr světa. V roce 1960 NFR běželo v televizi na stanici CBS. V roce 1961 se zájem rodea dále rozšiřoval a zahrnul i studenty středních škol, byla založena National High School Rodeo Ass.

V roce 1962 se NFR přemístilo do Los Angeles v Kalifornii, pak se na 30 let usadilo v Oklahoma City v Oklahomě, od roku 1965 do roku 1984. Od roku 1985 má soutěž své zázemí v Las Vegas v Nevadě.

Roku 1975 bylo v Herefordu otevřeny National Cowgirl Museum a Hall of Fame. Později byly přemístěny do moderního a mnohem většího zázemí ve Fort Worth. Většina lidí zde zapsaných jsou rodeoví soutěžící.

Roku 1979 PRCA otevřela ProRodeo Hall of Fame v Colorado Springs v Coloradu. Je to jediné muzeum určené pouze pro rodeový sport a rodeové kovboje. Socha před budovou muzea zobrazuje Caseye Tibbse při jízdě na bronco koni Necktie.

V roce 1987 začal v Pocattelu v Idahu National Circuit Finals Rodeo. Nejlepší dva soutěžící z každé dsiciplíny z 12 různých PRCA regionálních cyklů bojuje o titul národního šampiona. V roce 1991 se hlavním sponzorem stala firma Dodge. V roce 1989 se otevřelo Texas Cowboy Hall of Fame ve Fort Worth Stockyards ve Fort Worth. Mnoho ze zde zapsaných lidí bylo aktivních při rodeích. Se vší pozorností, kterou rodeo začalo přitahovat ze strany médií, stupňoval se i zájem o ochranu zvířat. Přátelé rodea (Friends of Rodeo) vznikli v roce 1992 jako organizace chránící rodeo. Ten samý rok skupina 20 bull riderů svým příspěvkem 1 000 dolarů od každého založila Professional Bull Riders, Inc. (PBR) se základnou v Colorado Springs. Organizace si dala za cíl posunout jednu z nejpopulárnějších rodeových disciplín na samostatnou úroveň. Daří se jim a dnes je Built Ford Tough Series turné po 29 městech a v hodnotě 10 milionů dolarů, která přiláká více než 100 000 televizních diváků.

Výraz rodeo (ze španělského rodear) znamená obklopit, chodit dokola a v americké angličtině byl poprvé použit roku 1834 jako označení pro shánění dobytka.